O osud republiky a budoucnost národa se bojím
Myslíte, že mne těší stále ten boj proti osudné politice omylů, chyb, zaslepeností, velikášství, strhujících stát do propasti? Dá se dobře bojovati za národ, jemuž se děje křivda a na němž se prohřešují nepřátelé.
Pak žádný boj není pro mne dosti těžký a žádná oběť dost veliká. Ale jak bolestně těžko se bojuje proti vlastním lidem, proti těm, kteří v opojení moci a ve vleku svých pošetilých ideologií se prohřešují na osudech vlastního národa a vlastního státu hůř a nebezpečněji než zjevní nepřátelé!
Jsem si ovšem dobře toho vědom, proč jsem zde a co mám a musím dělat, dokud jsem zde. Od mládí mne pronásleduje úzkost, že svému národu dosti neposloužím. Dnes už jsem stár a unaven. Nepoznal jsem v životě klidu, zato jsem sklidil mnoho hořkostí a mnoho trpkých zklamání. Nemyslím na zklamání osobní, nikdy jsem pro sebe nic nežádal, nejméně pak ohledy na svou osobu.
Bolestně dorážejí na mne zklamání, o kterých vím, že je draze zaplatí národ. Ostatně, když jsem šel do politiky, věděl jsem, jaký bude můj úděl. Otec mne varoval. Ale v tom jediném jsem ho neposlechl a šel jsem do politiky, abych tak mohl nejlépe sloužiti svému národu. Šel jsem do neutuchajících zápasů a jedinou odměnou bylo mně a je mi, že jsem svému národu sloužil poctivě, čestně a, doufám, dobře.
Upírají-li mi to jiní, budiž jim odpuštěno. Jen když neodejdu, aniž jsem prospěl vlasti. Je jen jediné, čeho se obávám, nebyl-li můj zápas marný, nebylo-li marné mé volání a nesplní-li se mé obavy o republiku. Co bude, až zmlknu navždy? Toho se bojím nejvíce - o osud republiky a budoucnost národa se bojím.
Karel Kramář první čs. premiér